Na rovinu Å™Ãkám, že provozovat dnes antikvariát je pÅ™inejlepÅ¡Ãm jako luÅ¡tit nevyÅ™eÅ¡itelnou rovnici. Na jedné jejà stranÄ› stojà takzvaný tradiÄnà zákaznÃk, na stranÄ› druhé tlaÄà trh a modernà trendy. TradiÄnà zákaznÃk sahá na kliku u dveřà a pÅ™edstavuje si, jak se půl hodiny plazà pÅ™ed regálem po kolenou. Tato jeho práce, toto ponÞenà pÅ™ed svÄ›tem, musà být samozÅ™ejmÄ› korunována nálezem brožurky nezmÄ›rné hodnoty, za niž ale vzápÄ›tà zaplatà asi dvacet tÅ™i korun a z obchodu odlétne na oblaku osobnÃho vÃtÄ›zstvÃ. Å lo by to, kdyby nad antikvářem nepanoval abstraktnà trh a kdyby tu nebyla konkurence, leckdy hraniÄÃcà s bojem o pÅ™ežitÃ.
VyjÃt vstÅ™Ãc tradiÄnÃmu zákaznÃkovi a zároveň se nenechat zlikvidovat nemilosrdným strojem na prosperitu možná lze. Dejme tomu. Co ovÅ¡em k vydrženà nenÃ, je ÂÄastý pocit tradiÄnÃho zákaznÃka, že on pÅ™ece vÃ, jak má vypadat dobrý antikvariát, vždyÅ¥ antikvariáty navÅ¡tÄ›vuje celý život a leckterý poklad už v nich objevil. On to và – bohužel si ale možná nevÅ¡iml, že okolnà svÄ›t se za ta léta zmÄ›nil k nepoznánÃ, a s nÃm pochopitelnÄ› i obchody s použitými knihami. PojÄme se podÃvat, co vÅ¡echno je jinak.
Antikvář a jeho zákaznÃk
Chcete vÄ›dÄ›t, jak vést antikvariát, který bude finanÄnÄ› výnosný a jehož jméno si zapamatujà úplnÄ› vÅ¡ichni? Zeptejte se marketéra! A než zaÄnete spoleÄnÄ› promýšlet obrysy budoucÃho podniku, důslednÄ› promyslete elementárnà skuteÄnost: s internetem se antikvariáty zmÄ›nily k nepoznánÃ. NÄ›kdejšà chrámy pÃsemnostÃ, archivy pÅ™ipomÃnajÃcà léta odňaté svobody, proÅ¡ly dynamickým rozvojem. NabÃdka obchodů se zaÄala pÅ™esouvat na internet, a jak káže zákon krysÃch závodů, ukazatelem tržnÃho úspÄ›chu se stalo množstvà knih, které byl antikvář schopen vystavit na webu. Dalšà krok na sebe nenechal dlouho Äekat; bylo tÅ™eba proces urychlit tak, aby se pÅ™Ãrůstky v eÂ-shopu poÄÃtaly na tisÃce za den. A jelikož asi nelze zafinancovat výkup knih v takovém množstvÃ, rychle se zažil komisnà nákup a vyplácenà pÅ™es portál. Sklady nabobtnaly mnohonásobnÄ› a jejich provozovatelé najednou nemÄ›li vůbec nic spoleÄného se svými pÅ™edchůdci z dob pÅ™ed nástupem internetového prodeje. NÄ›kdejšà antikvář, který se orientoval v mnoha oblastech knižnà kultury, se promÄ›nil v experta marketingu, digitalizace a finanÄnÃch toků. Na vývÄ›snà štÃt si vystavil slovo RÅ®ST a své podnikánà zaÄal sledovat na obrazovce ve formÄ› kÅ™ivolakých grafů. Znalec literárnÃch žánrů se promÄ›nil na znalce marketingových strategiÃ.
Pokud jde o zákaznÃka, nejjednoduššà by bylo napsat, že umÅ™el… ZákaznÃk umÅ™el a pozůstalà poslali knihovnu do jednoho z obÅ™Ãch provozů. Protože do skladu se vejdou stovky, klidnÄ› i tisÃce pozůstalostÃ, můžou tam zákaznÃkovy knihy v klidu Äekat v krabicÃch, až se najde nÄ›kdo, kdo se zrovna po tomto svazku poÂÂÂÂohlédne na nÄ›kterém z vyhledávacÃch portálů. Marketér mu pak do balÃÄku pÅ™ihodà jednu „zachránÄ›nou“ knihu, rozumÄ›j takovou, kterou si už opravdu nikdo nekoupÃ, a kartiÄku s pozdravem. ZákaznÃk se už nemusà plazit pÅ™ed jeho veliÄenstvem regálem, jeho role se promÄ›nila: v okamžiku prokrastinace by mÄ›l naklikat produkt, výdejnu, box a Äekat na esemesku, cestou od boxu odtrhnout pásek produktové krabiÄky a vytáhnout z nà knihu, o kterou tolik stál. Pak už ji jen pÅ™eÄÃst a poslat nazpÄ›t do stroje.
Objekt cirkulárnà ekonomiky
PÅ™edmÄ›t, kolem kterého se tohle ÂvÅ¡echno dÄ›je, vypadá na prvnà pohled jako kniha. Když si ale antikvář udÄ›lá Äas, odbÄ›hne od poÄÃtaÄové obrazovky a vyslechne si výřeÄného zákaznÃka, zjistÃ, že situace nenà zas tak úplnÄ› jednoduchá. MilovnÃk románů, milovnÃk poezie, milovnÃk historie – tito prosťáÄci božà – mu potvrdÃ, že když berou do ruky knihu, dÄ›lajà to vÄ›tÅ¡inou proto, aby ji Äetli a užili si ji ve vÅ¡ech myslitelných ohledech. U bibliofilů a sbÄ›ratelů je situace komplikovanÄ›jÅ¡Ã; v jejich úvahách se objevuje kalkul, kniha je už o nÄ›co vÃce zbožà než komplexnà umÄ›lecký artefakt. Kdo nÄ›kdy vidÄ›l, co vÅ¡echno se v antikvariátu semele, když vedle sebe necháte stát tÅ™i Buriany a tÅ™i Verny, vÃ, co mám na mysli.
NicménÄ› antikvárnà kniha má jeÅ¡tÄ› jinou podobu, a ta se zrodila docela nedávno: kniha je totiž ideálnà objekt v rámci cirkulárnà ekonomiky, kniha je vždycky hodnÄ› „re“ a šikovný obchodnÃk s nà dokáže vykouzlit divy. Modelový pÅ™Ãpad: Ätenář doÄte knihu, vložà ji do knihobudky, tam ji vyzvedne nÄ›kdo jiný, znásobà jejà užitek druhým ÄtenÃm a pak ji odnese do antikvariátu. Tam za ni dostane vyplaceno, antikvář opÄ›t znásobà hodnotu prodejem, nÄ›kdo ji koupÃ, pÅ™eÄte, znásobÃ, odnese do knihobudky, hodà do kontejneru, daruje do sbÃrky pro potÅ™ebné, ti ji zas nÄ›kam odnesou a zase se násobà a vyplácà až do úplného roztrhánà a zniÄenà svazku. A na konci Å™etÄ›zce se může ocitnout prodejce, který si povÅ¡imne, že nÄ›který svazek obÃhá rychleji než jiný, že zájem o nÄ›j je úpornÄ›jšà a ochota vydat penÃze téměř nezmÄ›rná (zatÃmco jiná kniha, oÄividnÄ› kvalitnÄ›jÅ¡Ã, stojà bez povÅ¡imnutÃ), a tak z nÄ›j udÄ›lá produkt, který si zákaznÃk pro jistotu zatavà do fólie.
Magická schopnost knihy generovat opakovaný zisk se zvláštnÄ› prolnula s pÅ™esvÄ›dÄenÃm, že podstatným momentem záchrany svÄ›ta je opakované užÃvánà vÄ›cÃ. Této pÅ™edstavy se nedávno chopili mistÅ™i marketingu a rychle si ji vylepili do Å¡tÃtu. Jejich mise, jak CEO rádi Å™ÃkajÃ, spoÄÃvá v šetrném, udržitelném obchodÄ›. Podnik, který jeÅ¡tÄ› nedávno jel na bouÅ™livé vlnÄ› akcelerace, dÃky opakované knize nemusà být nutnÄ› pouze růstový. Kniha a jejà fascinujÃcÃ, a pÅ™itom jednoduchá podstata může v ideálnÃm pÅ™ÃpadÄ› rozpohybovat miliardy a CEO je tu od toho, aby vyladil misi a udržoval kulturnà biotop.
Ideálnà praxe
Kdyby mi nÄ›kdo pÅ™ed lety Å™ekl, ÄÃm vÅ¡Ãm se budu muset jako antikvář zabývat, asi bych si žádný obchod použitými knihami neotevÅ™el. NaÅ¡tÄ›stà jsem vÅ¡echna dilemata rozpoznával až za bÄ›hu a nenechal jsem si nikdy kazit radost ze základnÃho, stále opakovaného momentu: setkánà antikváře se zákaznÃkem nad knihou. Znovu a znovu ráno odemykám fádnÃ, nevzhledné prosklené dveÅ™e, vypořádávám vÅ¡echny nutné rannà úkony a chystám sebe i obchod k zapoÄetà dalÅ¡Ãho pracovnÃho dne. Dám si Äaj, nÄ›co snÃm, odnesu jeÅ¡tÄ› pÅ™ed devátou na poÅ¡tu tÅ™i balÃÄky nachystané z pÅ™edchozÃho dne, odtamtud se vrátÃm s tÃm, že bych si mÄ›l pÅ™eÄÃst noviny, co na mÄ› Äekaly na poÅ¡tÄ›, nekoukat na zprávy ani na sociálnà sÃtÄ›, vyÅ™Ãdit maily, poslat pár dodateÄných fotek knih, napsat pÅ™ÃspÄ›vek, vybrat knihu dne, to vÅ¡echno pokud možno dÅ™Ãve, než se ve sklenÄ›ných dveÅ™Ãch objevà prvnà zákaznÃk.
A on se objevÃ. PÅ™ijde hned dopoledne a zeÂptá se, jestli jsem mu nenechal bokem nÄ›jaké Äasopisy na vystÅ™ihovánÃ. ChvÃli pÅ™emýšlÃm a pak si vzpomenu: jasnÄ›, to je ten z kulturnÃho spolku, pÅ™ejÞdà z Prahy na Moravu anebo naopak a chce nÄ›co hezkého. Pokud možno zadarmo. „DÄ›lám doma koláže, nepotÅ™ebuju nic extra, tak do formátu dvacet krát tÅ™icet…“ – je to dobrý muž a chce se mnou za odmÄ›nu alespoň zapÅ™Ãst rozhovor, který by se nejspÃÅ¡ táhl deset minut a byl by dokonale o niÄem. TvářÃm se otrávenÄ›, takže vypadne, a když budu mÃt v životÄ› trochu Å¡tÄ›stÃ, už se nikdy nevrátÃ.
Nedlouho po kolážistovi pÅ™icházà muž, který se uvede jako Ätenář sciÂ-fi. PÅ™iznám se, že tyhle lidi mám opravdu rád. Anebo jinak: zpoÄátku jsem tyhle zapálené vyznavaÄe jediného žánru snášel jen těžko, ale s léty strávenými za výlohou oficÃny jsem své postoje revidoval a nauÄil se mÃt rád stárnoucÃho muže, který kdysi zažil nejlepšà roky svého milovaného žánru a nynà je vystaven vÅ¡eobecnému úpadku Å™emesla. Takový ÄlovÄ›k, tÅ™ebaže se dost snažà udržovat kontakt s nejnovÄ›jšà produkcÃ, mÃrnÄ› zahoÅ™kne, a řekl bych, že i zacelà svou osobnost. Dokáže najednou své nadÅ¡enà pÅ™epÃnat do odporu, chvÃli se slastnÄ› pÅ™evaluje ve vzpomÃnkách na Lemy a Asimovy, Gibsony a dalÅ¡Ã, aby vzápÄ›tà frustrovanÄ› referoval o nesrozumitelnosti jejich pokraÄovatelů, a na závÄ›r se v ladné piruetÄ› vyÅ¡vihne k syntéze svÄ›tonázoru: „VždyÅ¥ se podÃvejte okolo! Jak to dnes vÅ¡echno vypadá!“ Osvojil jsem si už za ta léta jisté triky, jak takového scifistu zvolna vydráždit tak, že po deseti minutách semele na jednu hromadu úplnÄ› vÅ¡echno: roboty, LGBT aktivisty, umÄ›lou inteligenci, Trumpa v BÃlém domÄ› i woke scénu. To pak už jen staÄà ukázat na pÅ™ÃsluÅ¡ný regál a řÃct: „Hle, pÅ™ed vámi ležà knihy svobody, tu jedna za sto padesát, tahleta za tÅ™i sta, a když už si je berete obÄ›, tak bych jeÅ¡tÄ› doporuÄil tuhle za dvÄ› stÄ›. Neznáte? NedivÃm se, nenà to úplnÄ› Äistý žánr, ale věřte, budete spokojen.“ ZákaznÃk odcházà a já ukládám do kasiÄky obnos ve výši týdennÃho nájmu za prodejnu.
Pak zas sedÃm v kÅ™esle a Ätu, cÃtÃm, jak si mÄ› kolemjdoucà prohlÞejÃ, když mám Å¡tÄ›stÃ, zaslechnu skrze Å¡patnÄ› utÄ›snÄ›nou výlohu variaci na téma „takovou práci bych taky chtÄ›l, celé dny si tu jen Äte“. PÅ™ed polednem cinkne v reproduktoru poÅ¡tovnà klient. Vida, doba obÄ›dů je tu, v kancelářÃch se zaÄÃná s prokrastinacÃ. Když mám Å¡tÄ›stÃ, vytáhnu objednanou knihu z regálu, když ne, musÃm chvÃli pÅ™ehazovat knÞky v bednách, a když je to opravdu smůla, tak ji prostÄ› nenajdu a pÃÅ¡u mail s omluvou. Å est let nÄ›kde ležela, abych ji sedmý rok nenaÅ¡el, i to se mi stává.
Po obÄ›dÄ› se na scénÄ› objevà dalšà zákaznice a zaÄne hned zhurta mlÃt o vztazÃch. Jak jsou ty lidi dnes komplikovanÃ, že je potÅ™eba neÂÂustále studovat spisy psychologů a terapeutů, protože jinak snad už ani nenà možné nÄ›jaký vztah zaÄÃt a hlavnÄ› v nÄ›m pár let vydržet. Když zaÄne o tátovi, tak se do vÄ›ci vložÃm, otce zavÄasu utnu a rychle navrÅ¡Ãm na hromadu pár svazků, co mi namátkou pÅ™ijdou pod ruku v polici vyhrazené spisům na pomezà psychologie a pokleslé ezoteriky a které aspoň trochu znám. Panà hledá pravdy, o tom nenà pochyb, odpovÄ›di na otázky, které ji už roky pálÃ, chce vÄ›dÄ›t, co neumÃ, a nadto se i dozvÄ›dÄ›t, jak takovou vÄ›c vyÅ™eÅ¡it. Rozvinu dvouminutový monolog a snažÃm se udÄ›lat vÅ¡echno pro to, aby vÄ›c skonÄila nákupem alespoň jednoho jediného svazku. Nejde o penÃze – tyhle knihy skoro nemajà hodnotu –, ale o solidaritu s tápajÃcÃm ÄlovÄ›kem.
DÃra po Heideggerovi
ÄŒasto se v antikvariátu objevà přátelé. S jednÃm vymÄ›nÃm skleniÄku konopného, za studena lisovaného oleje za Heideggera, s druhým proberu zvláštnà zvuky ozývajÃcà se od zadnà nápravy auta a pak už pomalu směřuju k druhému zlatému hÅ™ebu dne. Ten nebývá pokaždé jistý, ale může se stát, že se ve dveÅ™Ãch objevà staršà pár, muž má na sobÄ› vestu napovÃdajÃcÃ, že by mohlo jÃt o řidiÄe kamionu, žena je tichá a s nejvÄ›tšà pravdÄ›podobnostà bude partnera (nebo kamaráda, kdo vÃ?) krotit v nákupu. I to dobÅ™e znám, ostatnÄ› jsou takovÃ, kteřà pÃÅ¡ou do objednávky POSTE RESTANTE a pak jeÅ¡tÄ› i pro jistotu volajÃ, aby se ubezpeÄili, že se balÃÄek nedostane do rukou manželce. Jinà si zas jakože zapomÃnajà mobil v autÄ›, aby je manželka nemohla sledovat; troufám si tvrdit, že tyto vÄ›ÄnÄ› nervóznÃ, nejisté muže odhadnu téměř okamžitÄ›.
ŘidiÄe kamionu oÄividnÄ› dost pÅ™itahuje temná dÃra v řadÄ› knih; pÅ™esnÄ› ta, co zůstala po Heideggerovi. BÄ›há oÄima okolo a po deseti minutách listovánà vÅ¡Ãm možným v oddÄ›lenà filosofie nese ke stolu Adorna. Tohle mÄ› zmate. Skoro bych se i zeptal, proÄ vybral zrovna tento svazek a jestli vůbec nÄ›kdy nÄ›co od Adorna Äetl, ale muž oÄividnÄ› nepatřà mezi ty, co se pÅ™iznajà úplnÄ› ke vÅ¡emu, takže to pÅ™ijmu jako jeho tajemstvÃ. Oživuje se mi tÃm vzpomÃnka na mého otce. I on celý život brázdil silnice v kamionu a pod palandou si vozil sbÃrku klasiků naÅ™edÄ›nou spisy o dÄ›jinách husitstvÃ.
Všechno, jen ne terapie!
Mohl bych v tomto duchu pokraÄovat nÄ›kolik dnÃ. Kolik rozmanitých Ätenářů jsem potkal za deset let provozovánà antikvariáÂtů! O Äem vÅ¡em jsme spolu hovoÅ™ili! Zažil jsem nÄ›kolik rozpaÄitých politických diskusÃ, ze kterých jsem se hledÄ›l co nejrychleji vykroutit, a byl jsem nakonec pÅ™ekvapen náhlým obratem: s voliÄem SPD jsem se naÅ¡el nad Å kvoreckým a troufám si tvrdit, že za ta léta, co ke mnÄ› chodà na návÅ¡tÄ›vy, jsme se vzájemnÄ› nÄ›kolikrát inspirovali ke spoleÄnému Ätenà knih, na něž bychom jinak nepÅ™iÅ¡li. Politický osten se otupil; totéž můžu Å™Ãct o setkánà s katolÃkem, myslivcem a nacionalistou. PÅ™ekážky, které zavazà mezi lidmi a k jejichž stavbÄ› tak ráda pÅ™ispÃvajà média a novináři, toužÃcà po jasnÄ› vykolÃkovaném teritoriu Ätenářstva, se obÄas zbortà právÄ› pÅ™ed hradbou knižnÃch hÅ™betů. Život antikváře mÄ› nauÄil, že staÄà desetiminutový rozhovor a najednou se zaÄnou i politická témata otevÃrat z úplnÄ› jiné perspektivy. Totéž můžu Å™Ãct i o lidech: názor, který se jevil jako nevyvratitelný, se najednou viklá v základech a ÄlovÄ›k se odhaluje jaksi vÃc do hloubky. OstatnÄ› ÄÃm déle sedÃm za stolem v antikvariátu, tÃm ÄastÄ›ji se to stává i mnÄ›.
Takže ano, platÃ, že knihy majà schopnost opakovanÄ› pÅ™inášet zisk a rozvÃjet podnikatelské plány obchodnÃků. Jenže to je jaksi až podružná vlastnost; fundament je daleko Å¡irÅ¡Ã. Kniha totiž opakovanÄ› vytvářà prostor k dialogu a k revizi mnoha pÅ™edběžnÄ› uzavÅ™ených stanovisek. A dÃky knize se tak může stát, že dojde k prolnutà okrajů kulturnÃch, politických, spoleÄenských bublin, jinak dokonale pevných. Abych ale zas nevyvolával dojem, že v antikvariátu je možné úplnÄ› vÅ¡echno – vÃm napÅ™Ãklad docela jistÄ›, že tu neÂÂjsem proto, abych nÄ›komu uklÃzel svinÄÃk na půdÄ›, vynášel plesnivý papÃr ze sklepa nebo z garáže, a hlavnÄ›, že ve své oficÃnÄ› odmÃtám dÄ›lat terapie. NÄ›komu totiž staÄÃ, že ho druhý jen chvÃli poslouchá, a už zaÄne vykládat do prostoru své problémy, nejÄastÄ›ji ty, které si vychoval doma v dÄ›tském pokoji. ObÄas takovým zákaznÃkům Å™Ãkám: „To, že vaÅ¡e dÄ›ti neÄtou, nenà problém knihy, ale toho, kolik jste namÃsto knih investovali do televizorů, mobilů a tabletů.“ JasnÄ›, je to krajnÄ› necitlivé, ale vÄ›tÅ¡inou postaÄujÃcà k tomu, aby bylo jasno minimálnÄ› v tom, kde ležà mantinely diskuse v antikvariátu.
NevÃm, jestli podobné zkuÅ¡enosti majà i lidé provozujÃcà knihkupectvà ve velkých mÄ›stech, zda si vůbec najdou Äas k rozhovoru. MÃt na malém mÄ›stÄ› antikvariát je totiž specifická záležitost. S každým dalÅ¡Ãm rokem se mi zdá, že jsou lidé ÄÃm dál vÃc pÅ™ekvapeni už jen tÃm, že taková prodejna nÄ›kde na námÄ›stà je a že tam v dobÄ› internetu a zásilkových služeb vydržela pÅ™es dalšà zimu a navzdory zdražovánà vÅ¡eho myslitelného. Nemám odpovÄ›Ä na to, proÄ to tak je, proÄ jsem se nezaÅ™Ãdil podle nÄ›kterých svých přátel a nenaÅ¡el si stálé zamÄ›stnánà v nÄ›které z velkých firem v okolÃ. ProÄ (zatÃm jeÅ¡tÄ›) nejezdÃm s autobusem nebo se nevÄ›nuju výhradnÄ› redakÄnà a nakladatelské práci.
TuÅ¡Ãm ale, že jsem už silnÄ› pÅ™ivykl kontaktu s lidmi, že jsem si osvojil jisté dovednosti v tom, jak vést rozhovor s tÄ›mi, kdo neabsolvovali interpretaÄnà semináře na katedÅ™e literatury a možná ani moc nevÄ›dÃ, z které strany svou podivnou zálibu v knihách uchopit; že tak nÄ›jak dokážu nechat Ätenáře mluvit a postupnÄ› rozvÃjet námÄ›ty, s nimiž za mnou pÅ™icházejÃ.
Text pÅ™edevÅ¡Ãm
Antikvariát tak může být mÃstem, kde se dÄ›je pravý opak toho, k Äemu sloužà autorská ÄtenÃ. Tady jde daleko vÃce o jednotlivce a jeho vlastnà postÅ™ehy, tam o reakce spoleÄenstvà Ätenářů a autorský výklad textu. Tady je mnohdy vÅ¡e otázkou postupnÄ› uvolňovaných Ätenářských dojmů, tam běžà o spoleÄnou (a možná i obecnou) Ätenářskou inteligenci a pÅ™edpokládané Ätenářské kompetence.
AÅ¥ už na to koukneme z kterékoli strany, ve výsledku se nám může antikvariát jevit nejen jako provoz, kde se naplňujà cÃle cirkulárnà ekonomiky nebo kde se budujà silné spoleÄnosti s nepÅ™ehlédnutelným pÅ™ÃspÄ›vkem do státnÃho rozpoÄtu. Stále jeÅ¡tÄ› také může jÃt o prostor, v nÄ›mž se primárnÄ› realizuje potÅ™eba Ätenáře zÃskat knihu a povinnost antikváře utržit na dalšà knihy, na nájem a tak dále. To je ovÅ¡em jen rámec, na jehož půdorysu by v ideálnÃm pÅ™ÃpadÄ› mÄ›l nastat sekundárnà (ale bytostnÄ› podstatný) moment rovnocenného setkánà lidÃ, jejichž centrálnÃm zájmem je text.






